Vánoce mají být časem klidu a pohody. Ale znáte to – všechno kolem vás je perfektní, pomalé, klidné, a vy přesto cítíte, že vevnitř běžíte maraton myšlenek, který se nedá zastavit. Přesně tak jsem se cítila já. Hlavní otázka v mojí hlavě? „Jak tohle dlouho vydržím?“
Naštěstí se říká, že když nevíte, kde začít, stačí začít tam, kde právě jste. To by ale předpokládalo, že se vůbec dokážete zastavit. Poslední roky jsem totiž v permanentním režimu multitaskingu: jsem markeťačka v IT, snažím se být „umělkyně“ a zároveň si zuby nehty držím minulost tatérky. Jenže místo naplnění mě to všechno pomalu vysává. Práce mě baví, ale vyčerpává. Kreslení mě uklidňuje, ale nemám čas ho dotáhnout. A tetování? Obávám se, že to už je jen připomínka toho, co bylo. Tohle všechno jsem si o Vánocích začala uvědomovat a proto jsem si ještě před Silvestrem dala jediné novoroční předsevzetí:
Chci být v pohodě. Ale kde začít?
Odpověď je možná jednodušší, než jsem čekala: začnu pomalu, malými kroky. Chci si nastavit mikro návyky, které mi pomohou odpočívat, aniž bych měla pocit, že se flákám. Třeba si budu hlídat pracovní dobu, i když mě něco bude lákat zůstat u počítače déle. Nebo si najdu pár minut na journaling, abych dala chaos v hlavě na papír. Není to revoluce. Ale možná je právě tohle cesta k tomu, jak se cítit líp, aniž bych si musela všechno v životě překopat.
https://youtu.be/vUaLaYk1q5s
Uvidíme, jak mi to půjde… a jestli se někdo přidá, dejte vědět, jak začínáte vy. 😊
Když tě multitasking ničí a pohoda je v nedohlednu
Vánoce mají být časem klidu a pohody. Ale znáte to – všechno kolem vás je perfektní, pomalé, klidné, a vy přesto cítíte, že vevnitř běžíte maraton myšlenek, který se nedá zastavit. Přesně tak jsem se cítila já. Hlavní otázka v mojí hlavě? „Jak tohle dlouho vydržím?“
Naštěstí se říká, že když nevíte, kde začít, stačí začít tam, kde právě jste. To by ale předpokládalo, že se vůbec dokážete zastavit. Poslední roky jsem totiž v permanentním režimu multitaskingu: jsem markeťačka v IT, snažím se být „umělkyně“ a zároveň si zuby nehty držím minulost tatérky. Jenže místo naplnění mě to všechno pomalu vysává. Práce mě baví, ale vyčerpává. Kreslení mě uklidňuje, ale nemám čas ho dotáhnout. A tetování? Obávám se, že to už je jen připomínka toho, co bylo. Tohle všechno jsem si o Vánocích začala uvědomovat a proto jsem si ještě před Silvestrem dala jediné novoroční předsevzetí:
Chci být v pohodě. Ale kde začít?
Odpověď je možná jednodušší, než jsem čekala: začnu pomalu, malými kroky. Chci si nastavit mikro návyky, které mi pomohou odpočívat, aniž bych měla pocit, že se flákám. Třeba si budu hlídat pracovní dobu, i když mě něco bude lákat zůstat u počítače déle. Nebo si najdu pár minut na journaling, abych dala chaos v hlavě na papír. Není to revoluce. Ale možná je právě tohle cesta k tomu, jak se cítit líp, aniž bych si musela všechno v životě překopat.
Uvidíme, jak mi to půjde… a jestli se někdo přidá, dejte vědět, jak začínáte vy. 😊
Related Posts
Den v životě tatéra
Je to tady – další chill vlog z mé série „jsem tatérka, co žije svůj nejlepší život, ale hlavně si na něj stěžuje“.